sobota 16. března 2024

Výstava Symbiosis v Severočeském muzeu

Ve vestibulu Severočeského muzea je momentálně k vidění výstava Symbiosis - prezentace ateliéru skla a šperku Katedry designu TUL.



Název výstavy trefně vystihuje programový koncept mezioborové spolupráce tohoto ateliéru. Na výstavě bude k vidění nekonvenční tvorba autorského šperku, šperk na hranici skleněného objektu, skleněné plastiky, pohybující se v oblasti abstraktního umění, ale také oddělené přístupy obou výtvarných oborů.









Galerie Lázně: Josef Baier | Sound Shapes a Ivana Lomová | Ticho

V Liberci, v Oblastní galerii, které se říká Lázně (protože sídlí v bývalých Lázních Františka Josefa I.), teď máme dvě nové výstavy, které stojí za návštěvu.

V hlavní bazénové hale je výstava Josefa Baiera Sound Shapes a v prostoru Podbazénové haly pak retrospektiva Ivany Lomové Ticho.


Významný rakouský autor monumentálních děl do veřejného prostoru Josef Baier (1951) představí v bazénové hale Oblastní galerie Liberec svou kineticko-zvukovou instalaci Hörkurven (2017), v níž rozpohybovaná kyvadla rozezvučují precizně vyladěné zvukové trubice. Zvuková kompozice je provázána s vizuálním vjemem – vlnící se drahou pohybujících se kyvadel. V dalších prostorech galerie bude prezentován širší kontext Baierovy tvorby – abstraktní geometrická díla propojující estetickou rovinu s filozofickou a matematickou inspirací, instalace vztahující se ke čtyřem hlavním živlům, zvuková díla i hravá kinetická tvorba.

Kreslení v písku, interaktivní exponát


Pěkné, byť by mě ten zvuk asi přivedl do blázince...

 
 



Obrazy Ivany Lomové jsou jako okamžiky zastaveného času. Její realistická malba svět nijak nedramatizuje, nepřidává mu nadbytečnou romantičnost ani sentimentalitu. Její obrazy jsou právě tím, co sami vidíme na první pohled – jsou to obrazy skutečnosti, které svět nesoudí ani s ním nebojují. Obrazy Ivany Lomové odrážejí realitu pozorovatele, často s mírně ironickým komentářem, nezřídka s pocitem vděku a někdy zase s lehce chladným odstupem. Kompozice jejích obrazů jsou kompozice našich vlastních pohledů – vidí to, co vidíme i my.

A když se dívá malířka, díváme se i my. Naše zkušenost dlouhé cesty vlakem se prolíná se zkušeností zachycenou na plátně a přetavuje se do jakéhosi obecně platného zážitku, do symbolické scény. Už nevnímáme, jestli vlakem cestuje malířka, nebo my. Podřimující cestující s krajinou ubíhající za oknem se stávají symbolem pro cestu jako takovou. Nevnímáme, zda jsme u okna stáli my, nebo malířčin příbuzný – okno se stává průsečíkem našich žitých zkušeností, symbolem prodloužení pohledu, ale také symbolem samoty, soustředění a lehké melancholie.

Monografická výstava malířky Ivany Lomové představí autorčinu tvorbu posledních více než dvaceti let. Zahrnuje malby z cyklu Muži a ženy (1999), Pod dekou (2000), Samota (2009), Kavárny (2010), Cestující (2012), Praha (2021). K výstavě je vydán katalog.









Téměř fotorealistické malby: okna, vlaky, čekárny, kavárny, domy. Úplně vás to zastaví...

Obě výstavy můžete v Lázních navštívit do 26. 5. 2024. 

Kácení pod Ještědem, březen 204

Lanovka na Ještěd přestala kvůli nedostatku sněhu jezdit 10.3.2024. Modrá turistická cesta od lanovky směrem k Panskému lomu je téměř neschůdná, je to tu opravdu zplanýrované...


čtvrtek 22. února 2024

Tomáš Ullrich: What´s inside of what? (Galerie Ahoj, nazdar, čau)

Díváme se na objekt v galerijním kontextu, uvnitř něhož se samotná galerie nachází. Namísto rámujících fabionů galerie, zastřešujících ono umělecké dílo, samotné dílo galerii pohlcuje. Dále se díváme do kompaktního prostoru druhé části galerie, uvnitř kterého se nachází prostor téměř neuchopitelný. Co je uvnitř a co je vně a čeho? 

Pozorovatel je konfrontován s objektem, jenž je vystaven v galerii, ale galerie zde není, respektive je pomyslně schovaná v objektu. Pozorovatel si tak nemůže být jist, respektive se jen domnívá, jestli ona galerie v objektu skutečně je. Celek reaguje na specifický charakter výstavního prostoru. Ve dvou empiricky stejných výstavních vitrínách jednotlivá díla s prostory pracují a zároveň jimi manipulují; mění jejich měřítka i povahu, převrací je naruby, zapojují lidskou domýšlivost a z výstavního prostoru  činí vystavený prostor.

Tomáš Ullrich je studentem Architektury a urbanismu na Technické univerzitě v Liberci a ve své volné tvorbě se soustředí na pomezí reality a digitálního prostředí a pracuje zejména se světlem a hmotou.

What´s inside of what?